Podzim je u chalup a rodinných domů s kamny časem dříví. Na dvorech se ozývají motorové pily, štípe se a rovná do hranic. Právě teď se v mnoha kůlnách opakuje stejná chyba: pila jede s řetězem, který dávno neřeže, ale spíš drtí dřevo na prach. Majitel to svede na tvrdý kmen, slabý motor nebo vlastní únavu.
Skutečný viník přitom bývá na každém zubu řetězu a měří jen pár milimetrů.
Jak poznat, že řetěz přestal řezat
Ostrý řetěz si do dřeva sáhne sám, pilu stačí vést. Tupý řetěz se ohlašuje postupně, a proto ho člověk snadno přehlédne. Nejčastější signály jsou tyto:
- místo hrubých třísek odlétá jemná moučka
- pilu je nutné do řezu tlačit vlastní vahou
- řez se stáčí do strany, protože zuby na jedné straně jsou tupější než na druhé
- z řezu se kouří, i když mazání funguje
- pila víc vibruje a hůř drží směr
K otupení přitom nepotřebujete celou sezónu. Stačí jediný dotyk se zeminou u paty kmene, s kamenem nebo se zapomenutým hřebíkem v plotovce a ostří je pryč za zlomek vteřiny.
Co tupý řetěz skutečně stojí
Na první pohled jen čas. Každý řez trvá déle, a když se to sečte za celou várku dříví na zimu, jde o hodiny práce navíc. Motor přitom celou dobu běží ve vysokých otáčkách, aniž by odváděl odpovídající práci. Benzinová pila spálí víc směsi, akumulátorová pila vybije baterii dřív.
Tření navíc zahřívá lištu i řetěz. Olej mizí rychleji, lišta se opotřebovává nerovnoměrně a řetěz, který se pořád natahuje, ničí i hnací řetězku. Účet za opravu pak nekončí u řetězu. Nejdražší položkou ale nejsou peníze.
Tupý řetěz a zpětný ráz
Když pila neřeže, člověk přitlačí. Roste síla v rukou, ubývá cit a únava přichází dřív. Unavené ruce a pila, kterou je potřeba do dřeva vtlačovat, vytvářejí přesně podmínky pro zpětný ráz. Ten nastane, když se horní část špičky lišty opře o dřevo a lišta se prudce vymrští nahoru k obsluze. Ostrý řetěz řeže plynule a předvídatelně, tupý se v řezu zadrhává a cuká.
Riziko ovšem zvyšuje i opačná chyba. Před každým řezným zubem je malý výstupek, takzvaný omezovač hloubky, který určuje, jak hluboko zub zabírá. Kdo ho při ostření sbrousí příliš, získá řetěz, který je kousavý a nevyzpytatelný. Dobré ostření je proto otázkou geometrie, ne toho, kdo ubere víc kovu.
Pilník v lese, bruska v dílně
Ruční pilník s vodítkem patří do kapsy ke každé pile. Zkušení dřevaři obtáhnou zuby pár tahy při každém tankování a řetěz tak drží ve formě celý den. Pilník ale nezachrání řetěz po setkání s kamenem a při ostření od oka se úhly na jednotlivých zubech časem rozejdou.
Tady nastupuje elektrická bruska na řetězy. Řetěz se upne do vodítka, nastaví se úhel ostření a hloubkový doraz a každý zub dostane stejný výbrus. Z řetězu, který už vypadal na výměnu, se tak znovu stane rovnoměrně řezající nástroj. Podstatné je zvolit brusný kotouč k ostřičce, jehož tloušťka odpovídá rozteči řetězu. Tenčí kotouče slouží pro řetězy lehkých a středních pil, silnější pro profesionální řetězy na dlouhých lištách. Rozteč a doporučený úhel ostření najdete v návodu k pile nebo na obalu řetězu.
Při ostření se vyplatí držet několika zásad:
- brousit dřív, než je řetěz úplně tupý, protože se ubírá méně materiálu a řetěz vydrží déle
- všechny zuby zbrousit na stejnou délku, jinak pila táhne do strany
- po několika ostřeních zkontrolovat a podle potřeby upravit omezovače hloubky
- řetěz vyměnit, když je zub obroušený na minimum, které uvádí výrobce
Pár minut, které se vrátí
Nabroušení řetězu na elektrické ostřičce zabere zhruba tolik času jako jedno tankování. Na hromadě dříví na zimu se ten čas vrátí mnohonásobně, v ušetřeném palivu, v liště a řetězu, které vydrží další sezónu, a hlavně v rukou, které večer nejsou rozbité od tlačení pily do kmene. Kdo váhá, jestli řetěz ještě vydrží, najde odpověď pod kozou na řezání. Když tam místo třísek leží prach, je čas brousit.
